Kamuflážní barvy v akci

SdKfz 10/4.

32. Chvíle odpočinku po dobytí Voroněže. SdKfz 10/4 vybavený protiletadlovým 20mm kanonem s ochranným štítem je nastříkán tmavou šedou RAL 7021. Kamufláž je doplněna o svazky slámy, které účinně rozrušují linie vozidla. Uniforma řidiče, který si sklopil čelní sklo, je vyrobena z látky, barvené v odstínu polní šedi RAL 6006, stejné zbarvení má i jeho ocelová přilba. Vlajka na motorovém krytu vozidla v pozadí slouží pro identifikaci vlastním letectvem.

1941: RUSKO

Německý úder na Sovětský Svaz je logickým vyústěním rozpínavosti obou imperialistických mocností. V neděli 22. června 1941 společně s Němci do útoku nastupuje i finská a rumunská armáda a také slovenské, maďarské, italské a chorvatské jednotky. Skupiny armád Sever, Střed a Jih postupují rychle vpřed a působí Rusům obrovské ztráty. Zdá se, že vše jde přesně podle plánu a Rusko bude rozdrceno do počátku zimy. V červenci se však objevují první problémy se zásobováním a roste i ruský odpor. V srpnu je jasné, že na široké frontě již nelze postupovat, a jako hlavní směr útoku je Hitlerem určena Ukrajina. Zářivá vítězství se opakují a do zajetí upadají statisíce Rusů a neuvěřitelné množství techniky a výzbroje. Hlavní ofenziva se posléze obrací proti Moskvě a opět postupuje bleskovým tempem a drtí ruské síly. V Moskvě propuká panika. Počátkem října dochází k dramatické změně počasí a stálé deště proměňují i těch málo cest v bezedné bláto. Zásobování je ochromeno. Katastrofu završuje třeskutý mráz, který přichází v listopadu, a 6. prosince přecházejí ruské síly do protiútoku. Na dohled od cíle se německá armáda ocitá na pokraji katastrofy.

Pozemní technika, která se zúčastnila akce Barbarossa, byla i nadále bez výjimky v barvě Dunkelgrau. V letním období byl vzhled vozidel poznamenán silnými nánosy prachu. Fotografie ukazují stroje kompletně pokryté jemným světlým prachem takovým způsobem, že mnohdy vypadají, jako by byly nastříkány nějakou světlou kamuflážní barvou. Na podzim patinu ještě doplnily vrstvy bláta, kterého bylo na ruských cestách stále dost. Ruské bahno bylo něco, s čím se němečtí vojáci doposud ještě nesetkali. Jeho období nastávalo pravidelně na podzim po dlouhotrvajících deštích a na jaře následkem tání. Prašné cesty se proměnily v bezedná koryta naplněná lepkavou a mazlavou hmotou, která znemožňovala pohyb veškeré techniky. Důsledkem bylo ochromení dopravy na dobu několika týdnů. V zimě období bahna končilo až s příchodem mrazů a na jaře bylo nutné čekat do doby, než bláto vyschlo. Na podzim roku 1941 trvalo toto období celý měsíc a i jinak vždy se ovládající generál von Bock, vrchní velitel skupiny armád Střed, komentoval ve svém deníku situaci na podzimních ruských cestách poměrně silnými slovy.

V plánech OKH se počítalo s tím, že tažení v Rusku bude trvat jen několik týdnů a skončí před příchodem zimy. Odpovídala tomu i letní výstroj vojáků a vybavení vozidel. Postup armády však váznul a první sníh se začal objevovat již v říjnu. Oficiální nařízení o zimní kamufláži bylo vydáno 18. listopadu 1941 (H. M. 1941, Nr. 1128). Uvádí se zde:

„Jednotky v Norsku, na finské frontě a v Rusku mohou v době, kdy je terén pokryt sněhem, opatřit techniku – zvláštní vozidla včetně automobilů – maskovacím bílým nátěrem. Nařízení k nátěru je ponecháno na rozhodnutí velitele jednotky. Použije se smytelná maskovací barva dle změněných technických dodacích podmínek 6345. Barvu si jednotky a služební stanice vyžádají při dodávce zásob. Nanese se na stávající tmavošedý nátěr a po opadnutí sněhové pokrývky se odstraní.“

Tato bílá emulzní vodou ředitelná barva byla pro zimní podmínky velmi vhodná, neboť i poté, co zmrzla na kost (při teplotě až -40 °C), se po následném rozmrazení stále dala použít. Po úplném zaschnutí byla teoreticky odolná proti otěru i dešti, odstraňovala se pak mechanicky pomocí kartáče, dřevité vlny či svazku slámy a sodové vody, aniž by se porušil podkladový nátěr. Je však více než pravděpodobné, že v kruté zimě 1941–42 se tuto speciální barvu k jednotkám na frontu nepodařilo ve větší míře dodat. Důvodem byly zejména vážné zásobovací potíže. Přísunové cesty se značně prodloužily a navíc s nástupem silných mrazů začala selhávat technika. Zbraně zamrzaly v důsledku použití mazacích olejů, které nebyly mrazuvzdorné, selhávaly startéry motorových vozidel a motory se zahřívaly tak, že se pod nimi rozdělávaly ohně, nebo se nechávaly celé hodiny běžet, což se samozřejmě projevilo jejich opotřebením a enormní spotřebou pohonných hmot. Vojáci si byli nuceni, podobně jako jejich spolubojovníci v Africe, poradit sami a improvizovat – na techniku se aplikovaly hmoty, které byly zrovna k dispozici. Oblíbeným maskovacím materiálem bylo vápno, nanášené na základní Dunkelgrau štětkami nebo košťaty v nejrůznějších variacích (obr. 11 a 12)...

 

ARMÁDNÍ VOZIDLA  |  VÝVOJ NĚMECKÝCH KAMUFLÁŽNÍCH SCHÉMAT V LETECH 1939–1945   |  TABULKA BAREVNÝCH ODSTÍNŮ  |  BARVY NA PŮVODNÍCH PŘEDMĚTECH

Zpět