Úvod
Curtiss Kittyhawk Mk. I GA•V sériového čísla AK578 používal za svého působení u 112. stíhací perutě RAF v severní Africe P/O Neville Duke. S tímto strojem sestřelil 14. února 1942 jednu italskou stíhačku M. C. 200 a na sestřelu druhé se podílel. V kabinách spitfirů, tomahawků a kittyhawků absolvoval ve třech turnusech celkem 496 operačních letů a sestřelil 28 nepřátelských letadel jistě, 6 pravděpodobně a 10 poškodil. Stal se nejúspěšnějším stíhačem Desert Air Force a také nejúspěšnějším stíhačem RAF ve Středomoří a na Středním východě.

V období od září 1941 do dubna 1942 bylo Britům dodáno ze Spojených států celkem 560 kusů verzí Mk. I (AK571–AK999 a AL100–AL230), z nichž byla naprostá většina expedována přímo do Afriky. Letoun AK578 je jeden z prvních Kittyhawků Mk. I  dodaných 112. peruti a v jejích záznamech je veden od ledna do dubna 1942. Z podkladů nevyplývá, že by byl zničen nepřátelskou činností.

Kamufláž
Letouny byly od výrobce dodávány v britské kamufláži s britskými výsostnými znaky. Původní nátěr tvořila kombinace amerických ekvivalentů barev Dark Green a Dark Earth na horních plochách a DuPont Light Gray vespod. Pro službu v Africe však byla tato kamufláž ještě před doručením k jednotkám modifikována – přes plochy Dark Green byla nanesena barva Middle Stone a na spodní plochy Azure Blue. Nešlo o žádnou pečlivou operaci. Je to vidět zejména na kruhových znacích na bocích trupu, jejichž žluté okraje jsou částečně přestříkány barvou Middle Stone, plocha kolem sériových čísel není někdy ani vymaskována a je pouze „obstříknuta“ rukou. Rozpitý přechod mezi  kamuflážními barvami je také o něco širší než u továrního provedení. Z uvedeného postupu vyplývá, jakou barvu mělo pozadí sériového čísla na levé straně trupu a na části trupu pod plexisklem za kabinou. Nepochybně šlo o zelenou Dark Green (v různých publikacích se nacházejí mnohdy až fantastické variace jiných barev). Na některých z strojích 112. perutě je patrné, že trup pod (snadno demontovatelným) plexisklem za kabinou mohl být i v okolní barvě (Middle Stone), ale podle fotografie AK578, která ukazuje barvu tmavou, to není případ tohoto Curtissu. Zajímavým detailem je také fakt, že křídla byla ve výrobě připojována k trupu až po nanesení kamufláže a namalování bočních kruhových znaků. Na fotografiích je jasně vidět, že část žlutého kruhu je ve spodní části překryta plechem. Na malbu žraločí tlamy v polních podmínkách byla podle výzkumu Ricka Kenta (IPMS Stockholm) použitá jiná, jasnější červená než na výsostných znacích a vrtulovém kuželu (Dull Red 618). Zuby na obtiscích BarracudaCals jsem tedy po nanesení na model vymaskoval a přestříknul jasnou červenou GS 3.

Na provedení kamufláže jsem použil mé oblíbené Gunze Sangyo C (problém s opravdu hnusným zápachem jsem vyřešil použitím ochranné masky s filtry proti organickým látkám, které ten ďábelský odér perfektně absorbují). Bez komplikací byl nástřik spodních ploch, na které jsem aplikoval barvu Azure Blue (GS 370) přímo z lahvičky. Odstín celkem přesně odpovídá vzorkům uvedeným v publikacích Official United States Aircraft Colors 1908–1993. a Aircraft Colour Chart – RAF Tropical/Desert. Použitelná je i zelená Dark Green BS461 (GS 361). Problém nastal u barvy Dark Earth. GS totiž vyrábí dva odstíny se stejným názvem, které se od sebe výrazně liší (GS 22 a GS 369). Ani jeden z nich však neodpovídá výše zmíněným podkladům – 22 je příliš do červena, 369 zase moc do žluta! Potřebný odstín jsem vytvořil smícháním obou barev v poměru cca 2 díly 22 a 1 díl 369. Bohužel ani Middle Stone (GS 21) není v pořádku. Má výrazný nádech do zelena a s předlohou nemá moc společného. Potřebný teplejší odstín jsem namíchal přidáním červené GS 3 a žluté GS 58 a nakonec zesvětlil bílou GS 62. Pod obtisky je aplikován lesklý lak GS 46 a vzhledem k tomu, že povrch letadel v poušti byl matný (lesklejší byly pouze vrtulové kužely), je nakonec drak přestříkán matným lakem GS 182.

Příjemnosti
Přesný tvar, čistý a jemný povrch, pohodová stavba, opravená kabina.

Nepříjemnosti
Jedinou nepříjemnou komplikací je neseriozní napojení oddělené zadní části trupu. I když jsem použil postup doporučený Tomem Cleaverem – nejdříve slepit vždy polovinu přední s polovinou zadní části a až pak celý trup zkompletovat – stejně paneláž moc přesně nenavazuje a je třeba tmelit, brousit, přerývat...       

Poznámky
Jako doplňky byly použity:
– fotolepty Eduard – interiérová sada 32 674
– masky Eduard JX110
– resinové podvozkové šachty (s plátěnými kryty) CMK 5052
– obtisky BarracudaCals BC32005.

tomasch, www.auradesign.eu/camo_paints.htm